Kdo by neměl rád pivo? Tento bublinkový zlatavý nápoj sladkohořké chuti, která zdobí bohatá pěna, není naším národním nápojem jen tak pro nic za nic. Už jako malí, když nám rodiče dávali ochutnat na jazyk náš první alkohol, aby ukojili naši zvědavost, byl to většinou právě tento „tekutý chleba“.
Tento český nápoj, který chtějí ochutnat turisti z celého světa, však není jen tak „pro legraci“. To, že jsou naše piva tak jedinečná a na světovém trhu nenahraditelná, má svůj důvod a tím je obrovská dřina a maximální znalost chování surovin, ze kterých se pivo vyrábí.
Věda o výrobě českého piva je tak důkladná, že má dokonce svůj vlastní výzkumný ústav. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, jak zní jeho název, zkoumá pivovarnictví a na základě provedených výzkumů se snaží přinášet vývoj a inovace a nabyté znalosti poté šířit dál. Veškeré výzkumné aktivity řídí a koordinuje manager výzkumu a vývoje, jemuž podléhá vědecký tajemník. A co výzkumný ústav tedy zkoumá?
Aby pivo získalo tu správnou chuť vůni a strukturu, musí mu předcházet výroba. Tedy i výzkumný ústav musí začít právě u ní. K tomu, abychom vyrobili dobré české pivo, potřebujeme tři základní suroviny- chmel, slad a kvasnice. Při výrobě piva přichází jako první na řadu šrotování sladu. Obal zrna se tak poruší a vyextrahují se z něj všechny potřebné látky. Později přichází na řadu vystírání. V této fázi se slad nasype do vody o předem dané teplotě a náležitě se s ní smíchá. Podle poměru vody a sladu se později určuje stupňovitost piva, tedy to jestli si dáme třeba „desítku“ nebo „dvanáctku“. Rmutování je fáze, ve které se postupně zvyšuje teplota. Při rozdílných tepelných intervalech se ze sladu získávají rozdílné látky, které se dále štěpí na zkvasitelné cukry. Pokut celý proces rmutování provedeme jen jednou, získáme druh piva, kterému se říká ejl. Pokud budeme rmutovat na více rmutů, získáme zase úplně jiný druh piva. Při dvou rmutech vznikají ležáky. Potom přichází na řadu scezování a nakonec vaření neboli chmelovar. Sladidla se při něm v kotlích přivedou k varu a přidává se do nich chmel. Kolikrát a jak často se chmel do piva přidá záleží na receptu, může to být jednou až neomezeněkrát.
Jeden by možná řekl, že pivovarství není žádná věda, ale je tomu přesně naopak. Neexistuje jeden univerzální způsob, jedna univerzální teplota či univerzální stupňovitost. Je jich hned několik. A je důležité mít někoho, kdo se tím vším bude zabývat a přinášet stále nové inovace jako právě výzkumný ústav. Možná právě proto, že u nás vývoj piva bereme tak zodpovědně, tak patříme mezi jedničku ve světovém žebříčku.